close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Amya

20. října 2012 v 15:53 | Aria |  Členi klubu vlků(Tajemstvý Lesa
Jméno:Modrá obloha
Tajné jméno:Amya
Věk:6 let
Pohlaví:Vlčice
Partner:Daniel(tady není zaregistrovaný)
Rodina:žádná
Povaha:Jsem přátelská a milá,hodná,ráda se seznamuji s novými vlky.Nenávidím lidi.Někdy se rozzuřím tak naplno,že se neovládnu a vlka který mě naštval,zabiji.Tato stránka se u mě poslední dobou vyskituje často.Ale i přesto jsem pořád pro některé hodná a milá vlčice.Nesnáším,když mě pořád berou jen za vlče a musí zachraňovat.Jsem velmi dobrodružná a ráda se vydávám na výpravy,klidně i na nebezpečné.
VM:100
Schopnosti: voda
Minulost:všude se setmělo a začalo se ochlazovat.zvířata utichla a zalezla do svých doupat,květiny zavřely své květy a uložili se také ke spánku.a však vlci byly ještě zhůru,jejich oči ve tmě svítili a dodávaly tomu strašidelný pocit.byl úplněk,vlci vylezly na skálu a chystaly se k vití,v ten čas,v tu chvíly se však rozechvěla zem.všichni se otočili směrem k lesu,nic se nedělo,avšak se ozývaly zvuky podobné řezání."musíme pryč..."zašeptal náš alfa,Oraha."co?"zeptala se jeho družka,Malluma."musíme pryč,drahá,lidé tu jsou..."řekl a zvedl se."všichni pryč!"vykřikl právě včas.z lesa se vynořili lidé ze sekačkami,s těmi řezali stromy které padali na různé strany,i na vlky."Mallumo!"křikl když neuviděl svou družku,smečka se rozutekla na všechny strany,nebilo nic vidět kvůli prachu."Mallumo!"křikl znovu a běžel zpět ke skále.vlčice ležela pod stromem,kolem ní byla krev ."O-Oraho.." zašeptala stěží."Mallumo...ne,to se nesmí stát.."řekl a do očí se mu hrnuli slzy.družka se usmála a zavřela oči."MALLUMO!neumírej,neopouštěj mě!"vikřikl a přitiskl svou hlavu k ní."Oraho...vždycky budu s tebou..."zašeptala."miluji tě,Oraho...postarej se,o naše vlče..."řekla a už nic víc nepromluvila."ne,NÉÉÉ!"vikřikl,jeho křik se ozval po celém údolí.sekačky utichli.smečka vystoupila na skálu a pozorovala svého vůdce ležící u zesnulé."ha,ha ha!"zasmála jsem se.běžím po rozlehlé louce,která snad nemá ani konce."Amyo,počkej na nás!"ozývaly se hlasy mých kamarádů."ne,ne!musíte mě chitit,jestly jste ale dost rychlý,ha ha!"zavolala jsem na ně.blížila jsem se k táboru mé smečky.proběhla jsem křovím a ocitla se mezi vlky."ahoj Amyo,zase si jim utekla?"zeptala se mě bílá vlčice s černými tlapkamy."jo,ha ha!"řekla jsem.mí přátelé už proběhli keřem a blížili se ke mě,ale ne natolik,aby mě chytili."Amyo,uff,stůj!"křičeli."Ani náhodou!"zavolala jsem a zase se rozesmála."Au!"křikla jsem,narazila jsem do něčeho velkého,chlupatého a silného.Vzhlédla jsem a uviděla mohutného tmavého vlka s výraznou bílou náprsenkou."Ehm..Ahoj,Rinko..."pozdravila jsem a ustoupila o kus dál."Chce tě vidět tvůj otec."řekl a tvářil se jako obvykle."Dobře,"poslechla jsem a běžela k mému otci,Alfě této smečky."Amyo..."řekl vážným hlasem když už jsem byla na dohled."Děje se něco,tati?"zeptala jsem se,mírný větřík načechrával mou hustou srst."Jde o tvůj život,Amyo,jsi v nebezpečí..."mé tělo ztuhla a přestala mi v něm téct krev."O-O můj život..?!Tati,o co tu jde?!"vykřikla jsem,tělo se mi zachvělo,věděla jsem,že jde o něco vážného."Bývalá smečka,chcou znovu své území,navrhl jsem,že tady můžem být společně,v míru,ale oni nesouhlasili,tak řekli že..."řekl a hlavu měl sklopenou."Tati...ty..jsi jim kývnul..?"řeknu a smutně se mu podívám do očí."Odpust' mi,Amyo..."řekl ublíženě a tlapkou si překryl hlavu."Tati..ty...já tě nenávidím!"vykřikla jsem naštvaně,smutně,sklamaně a ublíženě."Ty chceš místo své dcery tohle území?!"zařvala jsem a běžela pryč."Amyo,počkej!"křikl a běžel za mnou,z očí se mi valily slzy."Já tě nenávidím,nenávidím tě!"zařvala jsem a vyběhla z tábora,běžela jsem územím naší smečky.Otec běžel dál za mnou,sice mě varoval,že jde o můj život,ale to,co udělal je neodpustitelné.Vyměnit mě jenom kvůli území... Zastavila jsem se teprve vysoko v horách,otec už běžel zpět do tábora.*Tati...*řekla jsem si v duchu.Slunce už zalézalo a já si musela najít úkryt,kde se skryji proti predátorům a zimy.Po dlouhé době hledání jsem objevila dokonalou jeskyni.*Paní!*řekla jsem si a hned jsem do ní začala dávat mech,na kterým budu spát.Slunce zalezlo a obloha byla celá tmavě černá,hvězdy se na ní třpytili a měsíc osvětloval oblohu.Asi uprostřed noci mě probudil zuřivý výkřik vlků.Vylezla jsem ze své jeskyně a nahlédla na území mé bývalé smečky.Po několika minutách jsem pochopila,že na ně zaútočila jiná smečka,smečka které mě měla podle smlouvy zabít.*Tati...tati!*řekla jsem si a běžela dolů,za svou rodinou.Než jsem ale stihla velkou krajinu proběhnout až k táboru,bylo už pozdě,na zemi ležely mrtvoly mých přátel,i mého otce."Tati...TATÍÍÍÍÍÍ!"zavyla jsem smutně a schoulila jsem se k jeho tělo.Slzy se mi valily z očí a dopadaly na otcovu srst."Tati..."zašeptala jsem.Byla jsem velmi unavená a pak jsem usnula u jeho těla. Vysvitli první paprsky slunce,probudila jsem.Otcovo tělo leželo celé od krve vedle mě.Byla jsem smutná a osamělá.Musela jsem svou mrtvou smečku opustit a najít si jiný domov,než jsem to však udělala,každé tělo zesnulého z mé smečky jsem odnesla k měsíčnímu jezírku.Počkala jsem až do noci,těla jsem pak opatrně dala do vody,až byla všechna těla pod vodou,dlouze jsem zavyla na jejich počest.
Hodnost:omega
VM:100
Foto:
http://files.smecka-bileho-mesice8.webnode.cz/200000726-ca3ebcba3c/vzhled.png
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama